Zrovna včera bylo tak krásný počasí, sluníčko svítilo jak o život, a tak jsem se rozhodla nafotit manželova prkýnka venku, pod širým nebem.

A uprostřed práce najednou hop – a na stole mi přistál náš kocour Kocour. A vůbec se mu od těch čpavkovanejch dubovejch prkýnek nechtělo dolů. Naštěstí nic nezamazal, nic nepoťapal, ničeho se ani nedotk, jen se tam tak procházel jak král mezi státním pokladem. Ani se mu vlastně nedivím. Krása je to nebeská, i když jenom dřevěná. No, řekněte sami?